Historie

Nový začátek

Po Elišce zbylo jen velké prázdno a poprvé za svůj život jsem byla několik měsíců bez psího parťáka. Byla to smutná doba. Všechno jednou končí a tak jsem se za nějakou dobu jela podívat na krásný vrh 12 malých maliňáčků. Hned na první pohled mi padl zrak na jednu fenečku, v té době ještě slepou a velkou, tak akorát do dlaně. Přesně tuhle holčičku jsem si potom za dalších 6 týdnů odvezla domů. A tak ke mě přišla moje Tarinka (Bastille Strážce palisád) *8.1.2017

Hned od mala bylo jasné, že tento malý raptor bude potřebovat hodně vyžití. Moje plány byl velký agility svět a okrajově sportovka. Ve sportovce se nám dařilo. Ze všech závodů, kterých jsme se zúčastnily, jsme si odvezly bednu. V agility to nevypadalo dle mých představ, takže bylo potřeba najít nějaký jiný sport, u kterého by se náležitě fyzicky vybila. Dlouho to netrvalo a objevily jsme společně svět mushingu. Tento sport nás obě učaroval a postupem času se z něj stalo naše numero uno. Časově se tři sporty nedaly stíhat, proto jsme opustily svět sportovky. Agility jsem se tak úplně snadno vzdát nechtěla.

Zpětně si říkám, že jsem se tehdy rozhodla správně. V bikejöringu mámě několik vicemistrů republiky. V roce 2019 jsme se zúčastnily našeho prvního mistrovství světa, ze kterého jsme dovezly 10.místo. Další náš společný svět byl až v roce 2023 v Rumunsku, odkud jsme si dovezly 7.místo. V letech 2022 a 2024 musela Tarinka kvůli zdravotním problémům MS vynechat a o ty předchozí přišla kvůli covidu.

A jak dopadlo naše společné agility? Celé roky jsme trénovaly, běhaly a pak konečně na našich posledních velkých závodech jsme se staly vicemistry družstev ČR BO v agility 2023.

Teď je už Tarinka oficiálně veteránka a připravuje se na naše nejspíš poslední společné MS. Kondici má stále perfektní, a člověk nikdy neví, třeba ještě není konec...

Osudový pes

S Eliškou teprve začala ta pořádná jízda. Od malička jsem jí připravovala pod zkušeným vedením pana Jaromíra Váchy ke sportovní kynologii. Složili jsme spolu desítky zkoušek poslušnosti podle MZŘ, NZŘ a KJ Brno. Ačkoliv to byl tervík výstavní, tak dělala všechno (cvičila, čuchala, kousala). V jejích cca 8mi měsících jsme spolu čuchli k agility a tento sport nás vystřelil až do České reprezentace. Získali jsme spolu 4x titul Mistra republiky a několik vicemistrů a 2.vicemistrů. Z mistrovství Evropy mládeže 2016 jsme si odvezli 5.místo - ten rok nejlepší large z celé reprezentace.

Po téhle úžasné několikaleté jízdě bohužel přišel konec. O Elišku jsem přišla v jejích 5 letech na celkové selhání organismu, které už nešlo nijak odvrátit, ikdyž to zkoušeli na nejlepších veterinárních klinikách v ČR.

Můj první belgičák

Po pár týdnech hledání, zkoumání a čtení jsem si říkala, že belgičák by mohl splňovat vše, co od psa chci. Nejvíce se mi líbila varieta groenendael. Proč? Asi proto, že byl celý černý, jako byli berňáci. Bohužel v té době bylo všeobecně belgičanů ještě u nás málo, černých opravdu jen hrstka a žádný vrh v dohlednu. Nakonec jsem tedy zvolila fenečku tervíka jménem Mia Elegant Nobby Rock (Athos Comme un Rêve Noir x Delphine Nobby Rock). Doma se jí začalo říkat Eliška. 

Začátky

Se psy žiju od malička. Ještě v kočárku mě hlídal mamky dobrman Deyl, se kterým jsem potom mnoho let vyrůstala. Moje mamka je člověk, který mě ke kynologii a lásce ke psům přivedl. V mých 8 letech jsem dostala svého prvního pejska bPP fenku "BSP" Erinku. S tou jsem si už začala cvičit sama. Chodili jsme na cvičák a procházky, zatím to byla taková hra na domácím poli, ale mě to hrozně bavilo. Erinka se bohužel kvůli vrozené vadě dožila pouze necelých 2 let. 

Čím se léčí ztráta psího parťáka? Samozřejmě pořízením dalšího. Tentokrát k nám domů přijel pejsek BSP Roník. S ním už moje cvičení začalo vypadat jako sportovka, IPO cviky jsme dotáhli k dokonalosti. Bohužel ani tentokrát k nám osud nebyl milostivý a Roník odešel ve svých 3 letech, opět na vrozenou vadu. Po této velmi hořké tečce jsem už dalšího berňáka nechtěla a tak začalo hledání plemene vhodného pro mě.